Jak jsem prodal auto...

Tak moje poslední návštěva Mexika, byla hlavně z jednoho prostého důvodu. Z našeho podzimního pobytu jsme měli v Mexiku malý restík - auto. Prodat auto není v této době jednoduché nikde na světě, o Mexiku nevyjímaje. Poprosil jsem zprvu svou kamarádku, aby mi prodej zajistila, při příjezdu jsem ale zjistil, že neudělala vůbec nic. Jednalo se o auto Seat Cordóba 1.6, ročník 2007 v plné výbavě, včetně elektricky stahovaného střešního okénka. Cena nového vozu byla cca 220.000,- Kč (o rovných 50% méně než v ČR!!!), my ho kupovali dva roky jetý za částku cca 120.000,-Kč s tím, že měl najeto cca 25.000 km. Auto to bylo firemní a kilometry kupodivu odpovídali opotřebení. Během našeho pobytu se nám auto jistě vrátilo, už jen naše výlety napříč celým Mexikem ... Při prodeji mělo najeto cca 45.000 km, vyměnil jsem během pobytu přední brzdy (destičky), baterku a všechny kapaliny (olej, hydralickou kapalinu v posilovači, brzdovku). Začal jsem tedy s prodejem. V Mexiku nejjednodušší způsobem je nalepení se značky mexického pesa ($) na čelní nebo zadní nebo oboje skla. Během týdne se mi na značku ozvali dva lidé. První mi nabídnul 70.000,- Kč a druhý že se rozmyslí. Já jsem ovšem, vzhledem ke stavu vozu (v Mexiku jsem fakt zažil hodně a auta byla někdy fakt na hranici vůbec ujetí 100 metrů) chtěl alespoň 100.000,-Kč neboli 4.000€. Po týdnu ježdění po jihu Mexika jsem se vrátil zpět do Ciudad de México a zjistil, že nemám kupce a můj odjezd se blížil čím dál více.... Moje nabídka, prodat ho v rodině vycházela naprázdno. Nakonec jsem se uchýlil k poslední možnosti - internet. V Mexiku hojně využíváné - segundodemano, neboli druhá ruka. Auto jsem nechal umýt (důkladné mytí včetně interiéru stojí cca 800 Kč) a vyfotil jsem ho ze všech možných i nemožných stran. Večer mi zavolala sestra mojí kamarádky, že by ho eventuelně koupila, ale že chce dát 80.000,-, já jsem jí postavil před hotovou věc, že chci to co chci a hotovo. Za hodinu mi volala, že to bere. Hurááá, řekl jsem si, ale to bych nebyl v Mexiku .... Ráno přijela, předala mi peníze a jeli jsme spolu do banky je vyměnit (do odletu mi zbývalo cca 5 hodin). V první, že jsme se zbláznili, že tolik Euro ani USD nemají... ufff, že nemají ani STOVKU!!! V druhé jakby smet :-( Můj sen o dobré prodeji se rozplýval, měl jsem v kapse pesa, které jak je známo v ČR nejde směnit... Uložil jsem tedy peníze na účet s tím, že mi je kamarádka potom pošle. Na letišti jsem vyměnil v nekřesťanském kurzu (cca o 20% horší než v bance) alespoň pár tisíc pesos a letěl domů. Tak, první problém nastal, že moje kamarádka neměla čas... trvalo 14 dnů než došla do banky, kde jí řekli, že s posláním bude probém, že musí mít debetní kartu k účtu, jinak to poslat nejde (a tu já měl v ČR, ale jaká blbost, měla všechny disponibilní práva... ale jsme holt v Mexiku). Řekli jí tedy, že nejjednodušší způsob bude, vybírat peníze přímo v bankomatu v ČR (druhá blbost, bohužel v nouzi jsem jí musel využít). Závěrem tedy - auto jsem prodal, tak jak jsem chtěl, nechal jsem na tomhle kšeftu vydělat nemálo i další dvě neviditelné společníky (ČS a KB a somo Banamex), na kurzovém rozdílu jsem tratil přes 30.000,-Kč, což kdybych auto prodal prvnímu zájemci a peníze v klidu vyměnil, nemusel jsem živit tyto příživníky... No, chybami se člověk učí :-(