Zpáteční let domů aneb už nikdy Lufthansa

22. prosince 2009 - 18:00 - Mezinárodní letiště Beníto Juaréz Mexico City: Přicházíme na check-in s nedobrým pocitem váhy našich zavazadel. Dáma za pultem se na nás z dálky usmívá, úsměv jí přechází až v momentě, kdy dáváme první zavazadlo na váhu odbavení. 29 kg. V pravidlech LH je dána váha 2 x 23 kg na jednoho pasažéra, kolikrát už jsme letěli přes oceán s těžkým kufrem? Nikdy po nás nikdo (Air France, KLM) nechtěl ani Kč navíc, vždy to odbyli tím, že máme nárok na 46 kg/PAX. Takže naše cesta začíná hádkou a to tak hustou, že dáma u placení nadváhy nás v jednu chvíli vyřazuje z přepravy pro naší drzost se vůbec o zaplacení dohadovat. Naše nasrání je ale veliké a odhodlání si uhájit pozici nezaplacení také, představa ale, že budeme trávit v Mexico City Vánoce nás ale vyděračským způsobem donutí vytáhnout kreditní kartu a částku 150 USD zaplatit (přepočet ČS a.s. byl pro mě nechápající USD přes mexické pesa na Eura a dále na Kč, což ve výsledku mělo výsledný kurz 19,60 Kč/USD - v ten den byl kurz u Exchange 18,60 na prodeji u neevidovaného zákazníka - takže opět patří i dík za okradení České spořitelně). Do letadla se mi po tomhle vystoupení vůbec nechtělo. Na Lufthansu jsem byl hodně naštvaný a stoprocentně rozhodnutý, že příště s nimi už nikam nepoletím. To ale ještě nebylo všechno... Náš let je navíc o hodinu opožděn, ale nikdo se neobtěžuje nám říci důvody zpoždění. Ty jsem zjistil až po příletu do Frankurtu, kde mi na trasfer check-inu paní řekla, že měli sněhovou kalamitu. Cesta zpočátku probíhá dobře, letíme na východ až severovýchod od Ciudadu nad Mexickým zálivem až na Floridu, kde po cca 2,5 hodinách (v 0:30 Mexického času) letu začíná rozdávání jídla. Štěstí, nebo spíše smůlu, měli jen lidé dávající si vegetariánské jídlo. Po cca 20 minutách, malý kousek za Floridou začínají turbolence, zatím nejhorší, které jsem kdy zařil. V jednu chvli se letadlo propadá možná o 2 metry, je to srovnatelný pocit s horskou dráhou s tím rozdílem, že tady nevíte kam padáte. Lidi kolem začali měnit svou opálenou barvu na sněhově bílou, poskakující vozík s rozdáváním jídla má letuška co dělat, aby udržela a to na něj ležela celou svou váhou, po té se i palubní personál přikurtuje a zůstává tak po dobu další třičtvrtě hodiny, kdy jedeme po horské dráze... Trasu letu asi piloti vybrat nemůžou, nevím proč ale LH lítá skoro pokaždé tímto směrem a pokaždé jsou tu turbolence... Další důvod pro KLM-Air France, kteří si to šinou přes USA na sever.... Nemám moc dobrý pocit v 11 kilometrové výšce jet po horské dráze nad oceánem... Nakonec po cca 8 hodinách letu nad vodou přilétáme nad Francii a za hodinku už přistáváme na letišti ve Frankfurtu. Na transfer check-inu ještě zmiňuji pani o našem doplatku, ona se diví a říká mi, že je to o lidech. My měli štěstí na svědomitou krávu, která nedokáže vysvělit pravidlo tak, jak její kolegyně v Německu, popřípadě v Mexiku u KLM či Air France. V Německu nás vítá zima s teplotou 3°C a ostrým studeným větrem.